Mediace
Mediace je způsob mimosoudního vyřešení konfliktu, jehož cílem je dosažení dohody stran.
Mediační proces řídí mediátor (případně více mediátorů), který pomáhá stranám dospět k vzájemné dohodě. Mediátor tedy o výsledku nerozhoduje tak, jak to činí např. soudce, ale výsledkem je dohoda účastníků konfliktu.
Základní povinností mediátora je nestrannost a mlčenlivost. Celý proces je tedy naprosto soukromý a diskrétní.
Další výhodou je skutečnost, že vše probíhá relativně neformálně – účastníci si s mediátorem mohou dohodnout místo setkání, délku, frekvenci a další záležitosti tak, aby byla celá jejich záležitost projednána pro ně co nejvhodnějším způsobem. S mediátorem účastníci uzavírající dohodu o mediaci, která upravuje podrobnosti o průběhu mediačního procesu.
Účastníci mohou mediaci v případě, že se tak rozhodnout, kdykoliv ukončit. Mediace je tak po celou dobu jejího průběhu plně dobrovolná.
V zahraničí je mediace je realizována již delší dobu a je využívána pro nejrůznější druhy konfliktů. Lze tak říci, že statisticky je většina konfliktů, které jsou řešeny prostřednictvím mediace ukončena uzavřením dohody.
Toto mimosoudní řešení konfliktu je preferováno pro svou efektivnost, rychlost, diskrétnost a v porovnání s klasickým soudním řízením i pro nižší náklady.
Na území ČR působili v minulosti mediátoři v netrestních věcech, avšak bez toho, aniž by tato činnost byla podrobně upravena právním předpisem. Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 byla Česká republika zavázána k přijetí právní úpravy v oblasti mediace v civilních sporech, stalo se tak zákonem č. 202/2012 Sb.
Tento zákon, který je účinný od 1. 9. 2012, zavádí úpravu mediace v netrestních věcech do českého právního řádu a stanovuje podmínky pro výkon mediace. V případě, že mediace je realizována v souladu s tímto zákonem tzv. zapsaným mediátorem, pak její další výhodou je, že po dobu, kdy probíhá, neběží promlčecí doba nároků, které jsou předmětem mediace.